První snahy o parašutismus jsou skoro tak staré jako lidská kultura sama, ale uchovaná data jsou poměrně řídká. Ve středověku se touto myšlenkou zabýval například i Leonardo da Vinci, který již v roce 1485 zobrazil první padák. První parašutistický seskok je datován do roku 1797, plného využití padáku se dosáhlo po 2. světové válce.

Vývoj padáků pokračoval a koncem 60. let byl tak daleko, že bylo možno pravidelně přistávat na doskokovou plochu o průměru 10 cm. Tehdy začala svoji historii sportovní disciplína parašutismus, která patří mezi mladé a především dynamicky se rozvíjející odvětví leteckých sportů a se současnými více než 550 tisíci členy tvoří největší leteckou asociaci v rámci FAI.

Sportovní parašutismus dnes zahrnuje několik odvětví: klasický parašutismus (soutěží se v individuální akrobacii a přesnosti přistání, přičemž za přesnost se udělují samostatné tituly), skupinová akrobacie za volného pádu (soutěží se v počtu a kvalitě formací, které sestaví parašutisté za volného pádu v daném časovém intervalu), skupinová akrobacie na otevřených vrchlících (podobně jako za volného pádu).

Mezi moderní disciplíny patří free-fly (soutěž ve volných i povinných sestavách poskládaných za volného pádu jedním či dvěma skokany) i sky surfing (parašutista předvádí sestavy na prkně připoutaném k nohám). U obou posledně jmenovaných disciplín hraje roli i kvalita videozáznamu, jež slouží rozhodčím k posouzení výkonu.

 

V České republice patří parašutismus už téměř půl století k úspěšným sportům nejen v rámci Aeroklubu ČR, ale parašutisté od šedesátých let, která byla ve znamení založení Armádního sportovního družstva Dukla Prostějov, reprezentují i Armádu ČR. První generace „dukláků“ stačila do své tragické smrti na železničním přejezdu v Bulharsku v roce 1972 přivézt celou řadu titulů.

Činnost Dukly Prostějov se podařilo v 70. letech obnovit díky Ivo Skotákovi a Ivanu Hoššovi. Václav Hynek a Ivan Hoššo byli členy vítězného družstva na mistrovství světa v roce 1974 a poté získali i další medailová umístění. Především ale trénovali další nadějné parašutisty. Osmdesátá léta znamenají nástup generace Josefa Pavlaty, který se dvakrát ve své kariéře stal absolutním mistrem světa. Spolu s Jaroslavem Koribským a Vladimírem Vackem měl podíl na dalších medailích, které v roce 1992 na nejúspěšnějším MS pro tehdejší Československo společně vybojovali.

V devadesátých letech se na předních místech výsledkových listin objevují jména Jan Wantula, Jindřich Vedmoch, Miloš Jurča, Jiří Gečnuk, Čestmír Zítka a Ivan Hovorka. Jan Wantula se stal v roce 1994 absolutním mistrem světa, družstvo bylo v roce 1996 zlaté, v letech 1994 a 1998 stříbrné. Pozadu nezůstávají ani parašutistky: v roce 2001 získala Kateřina Papežíková titul mistryně světa v přesnosti přistání.

V celé historii sportovního parašutismu se reprezentanti České republiky řadí společně s Francouzi a Rusy mezi tři nejúspěšnější země. Češi mají nejvíc titulů mistra Evropy v parašutismu ze všech evropských států, medaile z mistrovství světa počítají na desítky. Například Jindřich Vedmoch jich má od roku 1990 více než 30!

V současnosti je největším soutěžním podnikem na světě ve sportovním parašutismu Evropský pohár. Seriálu šesti závodů, které se každoročně konají od května do září, se účastní světová špička: kromě Čechů Italové, Slovinci, Francouzi, Němci, Maďaři či Chorvaté.

V konkurenci 200 parašutistů a více než 35 družstev ze dvaceti států vybojovali v roce 2005 čeští reprezentanti dvě zlaté medaile. Mezi nejnovější úspěchy české parašutistické reprezentace patří dvě stříbrné a dvě bronzové medaile z mistrovství světa v ruském Stupinu v srpnu 2006. Parašutisté zde opět ukázali kvalitní výkony a potvrdili, že v dlouhodobé medailové sérii stále pokračují.