Jak si představujete letadlo budoucnosti? 1/11

Stejnojmennou anketu uspořádala v roce 1922 redakce časopisu „Letectví”. V čem se představy tehdejších leteckých odborníků shodují s dnešní realitou? To se dozvíte v následujícím příspěvku.

 

Vladimír Fiala

Major gen. štábu – polní pilot

 

Má-li výti mluveno o letadle budoucnosti, nutno si uvědomiti různé vlivy, pod nimiž se vzduchoplavba vyvíjí:

  • V prvé řadě zde působí vůle lidstva k létání a opanování vzduchu, jako živlu vůbec.
  • Za druhé jest to snaha, využitkovati vzduchového prostoru v zájmu jedince – společnosti – národa – či pro blaho celého lidstva.
  • Za třetí jest zde stále přání lidí předstihovati se v nalézání nových hodnot, nebo skrytých zákonů přírodních.

Živitelkou lidstva je však země, proto všechna práce jest vedena vždy snahou využíti veškerého jejího bohatství, což nás nutí v prvé řadě k hledání prostředků, pomocí nichž by se každý koutek země stal trvale dostupným. Jedná se tedy hlavně o dopravu, neboť ona dovoluje zužitkování hodnot země co největší části lidstva. Též z historie jasně vidíme, že kultura a civilisace národů jde ruku v ruce s jakostí a rozčleněním dopravních prostředků. Příkladem může nás sloužiti Čína, která ač kdysi byla vůdčím duchem světa, dávno svůj postup zastavila. Tak zůstal i vozík tažený člověkem jejím hlavním dopravním prostředkem dodnes.

Dopravní prostředky byly důležitým činitelem i v osudech celých národů a říší, neboť měly přímý význam pro vítězství či porážku ve všech válkách.

Z řečeného plyne, že otázku budoucnosti letectva nutno řešiti se stanoviska požadavků dopravy. Ostatně doprava není ničím jiným, než snahou lidské inteligence napodobiti (lépe vyplňovati) největší zákon přírody, t. j. pohyb, který jest principem života. Proto žádná fantasie není dost bujná, aby dovedla odhadnouti konečné formy pohybu a vzduchoplavba sama jest jenom přechodným druhem dopravních pomůcek lidstva.

To ovšem neznamená, abychom ji nestudovali – naopak – vědouce, že jest jedním z článků velikého vývoje nutno ji věnovati co největší pozornost, tím spíše, že stojíme teprve na počátku úspěchu v tomto oboru.

Zajisté, že mnohý při pohledu na nynější letadlo, tuší dojem, jejž zanechá tato primitivní hračka v pozorovateli za sto i více let: „Jaká nedokonalost, jaká odvaha, jaké chyby!“ A přece i my známe mnoho chyb našich letadel, ale nedovedeme je rázem odstraniti, neboť zákon vývoje nedovolí skoků. Proto nikdo, i kdyby měl tu nejkonkrétnější představu o letadle budoucnosti, nedovede popsati cesty, kterých se linie vývoje přidrží, aby bylo dosaženo představovaného cíle. Z téhož důvodu není možno vésti závažné důkazy, odůvodňující tu kterou představu letadla budoucnosti. Pokusím se proto o pouhé vytýčení hlavních směrnic:

Dosavadní dopravní prostředky ostře se od sebe dělí na dvě hlavní skupiny: jedny pohybují se pouze po zemi, druhé pouze ve vodě – prvé nelze nikdy druhými zaměniti ani naopak. Všeobecný pokrok však vyžaduje universálního dopravního prostředku spojujícího vlastnosti obou jmenovaných pomůcek. Tímto třetím druhem dopravy jest nesporně létací stroj, vyhovující ostatně i jiným požadavkům, o nichž jsem se zmínil v úvodě. Aby se však vzduchoplavba stala skutečně prvořadým dopravním prostředkem, pomocí něhož by celá země stala se zdrojem lidského blahobytu, jest nutno, aby při nejmenším nahradila oba dosavadní způsoby dopravy, t. j. železnice a lodě. Toho však lze docíliti pouze zajištěním veliké nosnosti, jistoty a levnosti dopravy.

Nejedná se však při dopravě vždy o veliký náklad; mnohdy jest to rychlost, jíž vyžaduje zejména dopravu jednotlivých osob, nebo žádáme od dopravního prostředku, aby byl nejen rychlý, ale také pohyblivý a dobře vyzbrojený pro boj.

Z toho docházím k následujícímu závěru – vývoj letectva půjde dvěma směry:

  • První, hledající ohromné vzducholodě nesoucími veliký náklad s plnou jistotou na veliké vzdálenosti.
  • Druhý, vyhovující požadavkům bojujících armád, nebo s malými změnami dopravě osobní, bude sledovati další vývoj letadla.

Jinými slovy:

Cílem snah pro zjednodušení principu letu bude vzducholoď – opačným řešením otázky dojdeme k letadlu, které bude velmi komplikovaným strojem těžším než vzduch, využívajícím však všech složek zákonů aerodynamických. Vzducholoď i letadlo stanou se stejně vládci vzduchu. Jejich funkce nebude možno zaměniti, tím častěji budou se však ve svých úlohách doplňovati.

Vzducholoď má téměř pravidelnou kapkovitou formu, bez gondol a výběžků: pouze nejnutnější kormidla a poháněcí zařízení ruší ucelenost jejich klidných linií. Stroje i náklad jsou ve spodní části celku, zatím co ostatní prostor vzducholodě vyplňuje nehořící plyn (helium?) lehčí vzduchu. Tento plyn vyvažuje tíhu konstrukce a dává jistotu letu, znemožňuje pád, ulehčuje strojům, který v tom případě užívají veškeré své síly a tahu či tlaku. Celá konstrukce jest ovšem z lehkého a dobrého materiálu, buď kovu nebo kde třeba ze zvláštní tvrdé masy isolační. Touto velikou lodí nemůže ani vichr otřásti, tím spíše, že pohybuje se hlavně ve výšinách, kde počasí jest stálejší a vzduch řidší, čímž se dociluje také značných rychlostí.

Letadla jsou z podobného materiálu, co vzducholodě. Mají více ploch sloužících různých účelům. Plochy jsou velmi tvárlivé, jakož i ostatní konstrukce letadla, odpovídající všem poznaným zákonům aerodynamiky, využívajíce jich co nejúčelněji. Nejsou to těžkopádná létající prkna nebo bedny, ale citlivé aparáty. Některé stroje v armádě dají se i se země říditi pomocí elektrických vln, takže není potřebí vydávati se lidem v nebezpečí při fotografování nebo i bombardování. Armáda používá letadel k úlohám, kde objemné vzducholodě nemohou samy proniknout.

Pokrok vzduchoplavby záleží však neméně na zdokonalení motorů. Ani jediný dnešní motor neodpovídá požadavkům naň kladeným. Motor, který vyhověl v automobilismu, má i po částečném přizpůsobení veliké nedostatky v letectví, kde jest potřebí stroje spolehlivého a tím sotva kdy bude dnešní výbušný motor. Změna zde může nastati pokrokem v metalurgii, zlepšení však docílí pouze nový vynález. Konečně však aviatika jest první, která může zužitkovati elektřiny atmosférické, vlastně nedávno Franklinem teprve objevené. Mimo to země sama jako ohromný magnet a elektrická nádrž může přímo či indukcí dodati síly strojům, pohybujícím se s ohledem na prostorové silokřivky naší planety. Jest třeba na tomto poli pracovati, neboť přístup do ovzduší jest nám již nynějšími stroji umožněn, nutno tedy atmosféru studovati jak pro zdokonalení létadel, tak i motorů.

Konečně i vrtule doznají jistě důkladných změn, nepromění-li se v cosi úplně jiného vzájemnou kombinací a spojením co do tvarů i pohybů.

Není třeba dále popisovati detaily svých představ v tomto dopise. Jedno však nutno konstatovati:

Všechny myšlenky, byť i krajně protichůdné, které dnes se vybavují v jednotlivých mozcích, tvoří pro budoucno reservoár energie, již budoucí člověk snadno dá konkrétní formy. Aviatika nechť si pilně všímá také principu relativity, který přináší pro ni mnoho nového.

Jsme u počátku letectva, ale tušíme jeho vzrůst. Žádná myšlenka nebyla tolik fantastická, aby nebyla uskutečněna. Uskutečnění nejodvážnějších myšlenek leteckých jest nedaleko, neboť cítíme, že nejblíže příští věk lidstva bude žít ve znamení aviatiky.

LETECTVÍ / roč. 1922 / č. 2/ str.21-22