Síla, která téměř devadesát let zachraňuje lidské životy

Již několik desetiletí jedna z nočních můr k dosažení statutu pilota je zkouška z radiotelekomunikace. V současnosti se tato zkouška skládá na českém telekomunikačním úřadě. Kdo vlastně tyto zkoušky zavedl? Jakou historii mají Q-kódy? A nebo jak vlastně zní fráze a co přesně znamená v letectví „Houstone, máme problém.“?

I když s největším důrazem zkusíte do šumu rádiových vln zavolat Help (anglicky pomoc), volání zanikne. I proto vzniklo před devadesáti lety nové označení tísně MAYDAY. Slovo, které má svůj příběh.

„MAYDAY-MAYDAY-MAYDAY, Charlie Bravo 75, zásah … bleskem … prudké klesání … kouř v kabině,“ ozval se na frekvenci sektoru HT trhaný hlas pilota Falconu, přitlumený nasazenou kyslíkovou maskou.

„Charlie Bravo 75 MAYDAY ROGER,“ přisvědčil řídící na sektoru a vzápětí začal z jeho dráhy odklánět konfliktní provoz. Jeho reakce byla symptomatická. Když v následujících sekundách pozorně vyčkával na vhodný okamžik k oslovení pilota, jeho oči doslova visely na vertikální rychlosti klesání. Byla tak vysoká, že se na zobrazení radaru nedokázala spolehlivě zobrazit. Ve sluchátkách se však kromě praskání statických výbojů, doprovázejících odpolední vlnu letních bouřek, a dalšího provozu hlásícího se na spojení, ozval ještě jeden pravidelný rytmus. Tlukot vlastního srdce.

Takovou sílu okamžiku má v letectví slovo MAYDAY.

Muž, který vymyslel, jak volat o pomoc

Autorem je jistý Frederick Stanley Mockford. Narodil se 8. prosince 1897 a po ukončení vzdělání nastoupil k London-Brighton and South Coast Railway, kde se v pouhých šestnácti letech stal telegrafistou. Po vypuknutí první světové války se dobrovolně přihlásil k Royal Flying Corps (RFC). Do Francie však jednotka odjela až na jaře 1917.

Mayday podle předpisu

Předpis L 2, Dodatek 1, Signály 1.1. – Tísňové signály, písmeno b říká, že…mluvené slovo MAYDAY je radiotelefonický tísňový signál, který znamená, že letadlu hrozí vážné, či bezprostřední nebezpečí a že požaduje okamžitou pomoc.

V Británii byl odpovědný za výcvik personálu v bezdrátové komunikaci a instalaci potřebných zařízení do nejrůznějších typů letadel, zejména bombardérů. Na frontách Velké války byla bezdrátová komunikace mezi zemí a letadlem poprvé efektivně použita v září 1914, kdy piloti 4. perutě RFC usměrňovali jejím prostřednictvím dělostřeleckou palbu. Během války Mockford postupně působil u několika perutí: u 39. perutě domobrany, 78. perutě RFC a 141. perutě RFC, u které v roce 1919 nakonec demobilizoval.

V civilu se pak na nově ustaveném ministerstvu letectví stal úředníkem odpovědným za vývoj a zavádění bezdrátového spojení na letištích. Byl vůbec prvním inspektorem, který přezkušoval adepty telegrafické licence v letectví. Zároveň pracoval ve vysílacím středisku hlavního leteckého přístavu v Británii, tehdy jediném mezinárodním letišti Croydon, kde byl v roce 1923 ustaven do funkce staršího radiového důstojníka.

Vražda v oblacíchLetový řád linky Londýn - Paříž společnosti Imperial Airways

Croydon vznikl v roce 1920 sloučením dvou blízkých leteckých ploch, polního letiště Beddington, ze kterého od roku 1915 startovaly britské de Havillandy a později Sopwithy na obranu proti německým vzducholodím Zepellin, které v ulicích Londýna rozsévaly smrt, a továrního letiště Waddon, které od roku 1918 sloužilo pro testování bombardovacích letadel Airco D.H.9 (de Havilland) vyráběných továrnou National Aircraft Factory No. 1. Po válce byly francouzské, britské i německé bombardéry konvertovány na dopravní stroje a staly se páteří civilní letecké dopravy v Evropě.

S Croydonem jsou také spojeny některé významné osobnosti. Leteckým výcvikem zde procházeli George VI, Edward VIII, ale i Winston Churchill. Na zpáteční cestě po historicky prvním přeletu Atlantiku v květnu 1927 zde přistál Charles Lindbergh a britská letkyně Amy Johnsonová odsud v roce 1930 startovala ke svému sólovému letu do Austrálie. V roce 1935 zde došlo k největší bankovní loupeži, když pětice zlodějů vyloupila letištní sejf a odnesla si neoražené zlaté cihly v hodnotě dnešních 12 milionů liber. Nutno ovšem podotknout, že ostrahu letiště tvořil jediný a k tomu ještě neozbrojený strážník. Na croydonské letiště také Agatha Christie zavedla děj románu Vražda v oblacích.

Místo, kde se zrodilo „řízení letového provozu“

Toto dnes již zapomenuté místo na jihu Londýna má však v historii letectví i jedno málo známé prvenství. Úředně se zde zrodila profese řídícího letového provozu.

Držitelem ATC licence číslo jedna se roku 1922 stal letecký nadšenec a velký inovátor Jimmy Jeffs. Řídící v té době vydávali světelnou signalizací povolení k startu i přistání a snažili se o řekněme jakousi ukázněnost provozu. Široce se přitom uplatňovala bezdrátová radiotelegrafie i nově radiotelefonie, jejichž prostřednictvím byly šířeny první zprávy NOTAM, ve kterých byli piloti informováni o počasí, doporučeném směru přiblížení a dostupnosti technických prostředků.

Z prostoru kolem letiště se stala řízená zóna a pro zachování bezpečnosti byli piloti povinni akceptovat pravidla pro přílet i odlet. Rychle se rozvíjející systém zaměřování umožňoval přiblížení i za snížené dohlednosti. Vysílání v souboru nově stanovených Q-kódů urychlovalo komunikaci mezi zemí a letadlem.

Kdo má větší éro. Co všechno si letci povídají, i když jde do tuhého

Zní to jako nějaká tajná řeč, ale je to jen trochu jiná angličtina. Komunikace mezi pilotem a řídicí věží má svá pravidla a je jedno, zda letíte do Hurghady nebo pracovně do Bruselu. Prostor pro lidovou tvořivost zde rozhodně není, i když někteří piloti dokážou po vysílačce vtipkovat i při nouzovém přistání.

Frederick Mockford se aktivně účastnil řady mezinárodních konferencí o bezdrátové komunikaci. Zaváděly se také nové bezpečnostní standardy (majáky, povinná hlášení, letové cesty, dodržování letových výšek, odletové a příletové tratě), v podstatě to ovšem byla přímá reakce na vůbec první srážku dopravních letadel v historii, ke které došlo v dubnu 1922 zhruba sto kilometrů severně od Paříže nedaleko města Grandvilliers.

Když dorazil rozhlas, vzniklo i MAYDAY a PAN-PAN

Zásadní zlom v přenosu informací nastal po objevu modulace radiových vln za účelem přenosu slova, potažmo hudby. K posluchačům tak dorazilo živé rozhlasové vysílání a jako zázrak i mluvené slovo. A právě s ním, se v letectví dostala do popředí snaha o srozumitelnost a jednoznačnost vysílaných sdělení. Proto přišel Mockford s fonetickou abecedou, jako A – Alpha, B – Bravo, C – Charlie, která svou nezastupitelnou roli plní dodnes, byť prošla jen malými obměnami.

S čím dál častějším používáním otevřené řeči po leteckých frekvencích nastala jedna zásadní potřeba. V té době existoval jen jediný tísňový signál S-O-S, mezinárodně platný od roku 1908, který se však používal jen telegraficky. Soubor písmen S-O-S bývá dodnes mylně považován za úmyslné spojení tří písmen se vzkazem „Save-Our-Souls“ (zachraňte naše duše), ale skutečný důvod je prozaičtější. Tři tečky, tři čárky, tři tečky jsou totiž tím nejjednodušším axiomem nouze, který snadno odvysílá i nevycvičený člověk.

I přes zavedení řady technických novinek, spoléhali se piloti především na srovnávací navigaci, i proto byla letová cesta mezi Londýnem a Paříží vedena především nad železnicí. Grafika letových cest pochází z publikace International Air Guide 1932, příloha Route Maps, předchůdce dnešního systému Jeppesen.

 Právě Mockford byl požádán, aby vymyslel fonetické označení nejvyšší tísně, které bude jednoznačně srozumitelné a s ničím nezaměnitelné. S ohledem na fakt, že se většinový letový provoz odehrával mezi Croydonem a pařížským Le Bourget, přišel Mockford s geniální derivací francouzského spojení „venez m’aider – pomozte mi“ na poangličtělé a zároveň snáze vyslovitelné MAYDAY.

Mimochodem, zkuste sami vyslovit anglické „HELP“ s pokusem o co největší důraz. Rozkolísaný šum rádiových vln navíc odsoudí naléhavost neznělého jednoslabičného slovesa, byť v rozkazovacím způsobu, k naprostému zániku. To vše si Mockford uvědomoval a při zkušebním vysílání trpělivě odzkoušel. Mezinárodní telegrafní unie oficiálně přijala signál MAYDAY jako fonetickou variantu vyjádření tísně v roce 1927.

Podobnou historii má další vyjádření nouze, kterým je PAN-PAN, neboť francouzské „panne“ znamená v českém překladu selhání, porucha. Toto úsloví, třikrát za sebou pronesené vyjadřuje jiné než vážné ohrožení s žádostí o naléhavou pomoc. Frází „PAN-PAN medical“ pak pilot oznamuje zdravotní problém na palubě.

O autorovi

Miroslav Jindra – člen Aeroklubu Chrudim

Pochází z letecké rodiny. Řídící letového provozu od ledna 1999, předtím létal šest let jako stevard na palubách letadel ČSA. V roce 1988 začínal takzvaně „od plochy“, kde nakládal a třídil zavazadla.

Jindra je autorem mnoha odborných článků o letectví nejen pro server Pilotinfo.cz. Z oboru vydal také dvě knihy Ikarové bez legend a bájí a Nebe, peklo, zem – Příběh první letušky ČSA Máji Staré a lidí kolem létání na pozadí historických událostí.

Letištní kariéru Mockford ukončil roku 1930, kdy se rozhodl pracovat pro firmu Marconi. V průběhu let zastával řadu vedoucích funkcí. V roce 1947 se stal obchodním ředitelem Marconi’s Wireless Telegraph Co. Ltd a na této pozici setrval až do roku 1961, kdy odešel do penze.

Doma nebyl nikdy oceněn

Během druhé světové války přinesl jeho syn Patrick Alfred Kingsley Mockford oběť nejvyšší. V dubnu 1943 byl jeho Lancaster patřící k 207. peruti RAF u severozápadního pobřeží Dánska zasažen německým flakem. Při pokusu o nouzové přistání na pobřeží celá posádka zahynula. Ze dvou set letadel, která té noci vzlétla do akce kladení min od ústí řeky Labe až po dánský průliv Great Belt, se jich nevrátilo dvacet dva. Teprve dvacetiletý navigátor Patrick Mockford, který byl na své devatenácté misi, svůj tísňový signál odvysílat nestihl.

Frederick Stanley Mockford vedl činorodý spolkový život, byl zakládajícím členem Industry Council, aktivním členem rady Electronic Engineering Association, Institute of Navigation a členem Royal Society of Arts. Žádná z britských vlád však jeho zásluhy v letectví nikdy neocenila, přesto se mu dostalo velké cti, když jej islandský prezident vyznamenal nejvyšším ostrovním vyznamenáním, Řádem islandského sokola, pátého (rytířského) stupně. Za svého života byl přímým svědkem vzniku oboru letectví a jeho následné doslova raketové proměny. Zemřel 1. března 1962, pochován je v Selmestonu v jižním Sussexu po boku své ženy Winifred.

Každý člověk někdy v životě potřebuje pomoc, ale ne každý si o ni dokáže říct. Rozhodně ne tak, že použitím jediného slova se problémy začnou automaticky vyklízet z jeho životní dráhy. Signál MAYDAY se v letectví, považovaném za jeden z nejkomplexnějších oborů lidského konání, stal nejkratší linkou ve sdílení pomoci. Je také příkladem tvrzení, že v jednoduchosti je síla.

Síla, která téměř devadesát let zachraňuje lidské životy.

Článek vznikl pro server Pilotinfo.cz, kde najdete i další zajímavosti z letectví.

 Autor:Miroslav Jindra

Zdroj: http://technet.idnes.cz/mayday-help-frederick-stanley-mockford-d9i-/tec_technika.aspx?c=A161128_112302_tec_technika_kuz